LDN

Popsane skutecnosti jsou zname a je to tak skoro vsude a nikdo to neresi.
Toto je ma vlastni skutecnost. Pokud jste nekde v domove tak se k vam chovaji normalne jen pred navstevou rodiny a jinak to je uplne neco jineho.
Pokud bych se nedostala do soukromeho domu v ostrave, kde jje nas tu par a bydli s nami asistenti, tak uz tu davno nejsem.
Ale hlavne ze krajsky urad hrozi pokutou za to ze jsme si dovolili bydlet v poctu peti senioru spolu v jednom dome a nechteli statni razitko na toto rozhodnuti.
Jen tak mimochodem, nikdo se nas tu nezeptal jak se mame a jestli jsme spokojeni. Prisli a za 45 minut prohlidky dali pecovatelum pokutu.
Mam tady vse co potrebuji, sve veci, nabytek co jsem chtela, TV, internet atd. a muzeme delat vse a kdykoli chceme.
Je tu se mnou pani ktere je 92 let. Kdysi ucila na vysko skole v ostrave.Take ma svou pevnou linku, pocitac, , je na voziku. 15 let se snazila dostat nekam do domova kde by mela svuj pokoj a trochu soukromi. Bydlela v 9. patre. Urady nenasly pro ni zadne reseni. Jakmile se nastehovala k nam do bezbarieroveho pokoje tak ji a i rodine zacali vyhrozovat z krajskeho uradu.
Toto je pristup statu, my vam rekneme co je pro vas dobre. Pritom se o lidi jako takove nezajimaji.
Věra R.

Toto se neděje jen v LDN. Čerství příklad.Babička byla odvezena do nemocnice na Vinohradech se zápalem plic a pneumokokem. Trpěla inkontinencí, proto nosila vložky, ale na WC si došla, hygienu si udržovala sama.Protože byla zvyklá chodit v noci na záchod a v nemocnici byla zmatená, bloudila po chodbě, aby WC našla. Výsledek? Nasazením silných tlumících léků se z ní stal ležák, který přestal chodit, nemohl se sám ani napít a přestal mluvit. Během týdne se z čiperné důchodkyně stala ležící, nemluvící troska, která místo vyléčení po týdnu zemřela.Ať žije naše zdravotnictví, ať žijí všechny sestry, které se na noc zamknou na sesterně a nikdo se na ně nedozvoní, ať žijí lékaři, kteří místo léčby udělají z pacientů ležící mrtvoly.
Václav K.

Potvrzuji podobnou zkusenost s peci o babicku lezaka. Jidlo a piti v pokoji na stole mimo jeji dosah, lezeni hodiny v jedne plene, ktera uz nestihala pojmout dalsi moc a proto protekala na postel a povleceni, cili lezela v mokrem. Buhvi jak dlouho :-( Na zavolani nikdo neprisel, volaly jsme vickrat, ze pry ted tam sestra neni. To nemohla prijit jina? Ta co treba brala opakovate telefon? Az po hodine nekdo dosel!! Vyprane veci ve skrini jine, od jinych lezaku a zrejme i po zemrelych, jeji vlastni buhvi kde.
Nerozumim, proc zu praci dela nekdo, ldo to nema v sobe. Elememtarni predpoklady jako empatii, soucit, trpelivost, odolnost vuci zatezi, vlidne zachazeni. Neusmejou se, slovem nepohladi, nepovzbudi, nepopovidaji si a logicky a selskym rozumem nepremysli...ze lezak se asi tezko natahne ke vzdalenemu stolu pro piti.
Šárka K.

Mám stejnou zkušenost, pár let nazpět z LDN Mĕšice, kam babičku převezli po operaci kycelniho krčku. Horor. Přesně ty stejné story jako v článku. Hladoví nenapiti senioři v plenkách, personál nikde, plena se měnila ráno a vecer, na zvonek u postele nikdo nereagoval, šílený. Děsivý. Trvalo to tři dny než jsme sehnali a zaplatili alternativu a další asi týden dva, než jsme zajistili i rehabilitace. Já měl sto chutí v Měsících rozkopat xicht jednomu osetrovateli, který si od babiček nechával platit 50 korun za výměnu pleny mimo ráno a vecer. Jenže kdybyste viděli, jak ty babičky prosily, abych to nechal být, protože je pak nikdo nepřebali..... Sileny.
Štěpán B.

Smutné téma, které bude pro mnoho lidí příliš emoční. Na LDN jsem vypomáhal jen 14 dní v rámci praxe, byl to zajímavý a drsný zážitek. Osobně bych raději dožil jinde, včetně možnosti nechat si píchnout injekci.
Martin B.

LDN ve Vysočanech znám dobře, je jednou ze zařízeních kam se dostanu. Za měsíc jsem i v několika desítkách LDN zařízeních v ČR a Vysočany patří k těm, kam nerad chodím především díky nelibé vůni, která čpí hned od hlavních dveří. Ta vůně je rozhodně špatnou vizitkou personálu starajíc se o naše seniory!! Na obranu Vysočan snad jen to, že bohužel znám i horší zařízení .... Jsou ale i zařízení v Praze, která dokáží mile překvapit. Třeba LDN ve stařičké budově na Františku, kde naopak čistota od hlavních dveří opravdu příjemně voní.
Jiří P.

Děsí mě představa,že jednou takhle dopadnu,odkázaná na pomoc někoho,koho jeho práce obtěžuje.Je fakt že jedna známá měla maminku na LDN a ač mohla chodit s mírnou oporou sama na záchod byly jí dány pleny a nařízeno,že neexistuje,aby šla sama.Říkala,že nikdy nezažila nic horšího než to,že musela čekat kdo kdy přijde a přebalí jí.nevadily jí ani bolesti,jen tohle jí připadalo nepřekonatelné.Poté se vrátila k dceři domů a chodila sama ,sice pomalu ,ale svobodně a kdy chtěla,nemusela čekat na otrávený personál,který toho sice má asi dost,ale když k lidem nemá vztah,nemá tuto práci vykonávat.
Jiřina B.

Ano, LDN, které jsem měl možnost poznat, je hnus a hrůza .... Neochota, neúcta k pacientům, hrubé zacházení. Pokud se pacient neumí bránit sám (nebo nemá někoho, kdo za ním chodí a kontroluje), tak ho tak v podstatě zabijí.
Petr Ch.

To co se popisuje, se neděje jen v LDN. Měla jsem manžela dlouhodobě nemocného, z toho 3 roky ležáka, samozřejmě doma a celkem v pořádku. Ale pak jsem sama musela na necelý týden do nemocnice. Nastal problém, kam s manželem. Nakonec po vleklé žádosti do Hospicu. Manžela mi "vrátili" v šíleném stavu .. stálo to "jen cca 7 tis. Kč". Poté musel ihned do nemocnice na internu, ale tam ho po 14 dnech vyšoupli. Doma mi za 3 dny málem zkolaboval, tak znova do nemocnice - ale do jiné, neboť ta předešlá ho odmítla přijmout. Opět 14 dní na interně, šílené podmínky, stále totálně nacpán práškama na spaní, téměř nejedl a nepil. Byl to boj s lékaři, aby mu ty fůry prášků nepsali. Nakonec chtěli manžela strčit do LDN, nedala jsem ho tam. Bohužel po tomhle zacházení žil jen pár měsíců.
Zdeňka K.

Omylem jsem zabloudila na odd. LDN dopoledne, kdy nebyly návštěvy. Spletla jsem si vchod. Viděla jsem polonahé staré lidi sedící na lůžkách a snídající vánočku , kterou měli hlavně pod sebou. po chodbě sem tam rozlité kakao , od těch co snídali na chodbě u stolu. Ne všude je jídelna, chodby slouží i jako jídelní kout. Smrad neuvěřitelný a bezmoc v očích těch starých lidí byla šokující. Práce na LDN je těžká . Jsou tam zmatení lidé , bezmocní, čekající na konec života. Stát by měl dát rodinám nemocných a dožívajících lidí takovou podporu, aby mohli ti lidé v klidu dožít doma. Podpořit domácí péči , mobilní péči . Zvyšuje se věk pro odchod do důchodu , kdo se se postará o staré rodiče, když sám musí pracovat ? Smrt není zlá , zlé je to čekání na ni.
Ladislava S.

Babička byla také v LDN, jelikož si zlomila obratel a kotník a musela 3 měsíce ležet. Stále opakovala sestřičkám, že má vysoký tlak a že se jí točí hlava. Nikdo ani nehnul brvou. Naštěstí pro babičku, obě její dcery jsou zdravotní sestry. Když za ní přišla teta, řekla jí, že podle měření tlaku, které jí sestry udělaly, má tlak v pořádku. Na to babička odpověděla, že jí tlak nikdy neměřily! Ty sestry si zápisy vymýšlely! Tak jí moje teta tlak změřila a měla ho vysoký až do nebes!
Když chtěly teta a maminka podat stížnost, babička je prosila, ať to nedělají, jinak jí nedají ani vodu. Stejně ale stížnost podaly. Ředitel to zamítl (překvapivě). :-/ Pak už teta s mamkou chodily za ní každý den kvůli důvodnému podezření ze šikany ze strany personálu a hlavně špatné péči.
Je naprosto nechutné, co se v dnešní době děje. Moje maminka pracuje v podobné instituci v Anglii a tam jsou tak přísné regule... Dvakrát do roka přijde komise (jednou nahlášeně, jednou nenahlášeně) a dotazuje se i pacientů. Pokud nemocnice/ústav pochybí, normálně ji zavřou.
Helena Z.

Bohužel to tak je. Otec mých přátel měl těžkou mrtvici a v nemocnici řekli jeho synovi, ať dá tatínka do jedné konkrétní pražské LDN. Řekli mu to na chodbě, jaképak soukromí. Slyšela to uklízečka a přišla k němu a řekla: Pane, jestli máte nějakou jinou možnost, tam tatínka nedávejte, tam lidi vydrží 14 dní! No kamarád zíral, ale vrtalo jim to v hlavě a nakonec tatínka dali do soukromého a dost drahého zařízení, kde ho dali tak dohromady, že pak žil relativně soběstačně doma ještě několik let. Ale historky o lahvích, plenkách, i když to není nutné, tlumicích lékách slýchám od všech, kdo má babičku, dědu v takovém zařízení. Samozřejmě to pak vždy se seniorem vezme rychlý konec. Je opravdu s podivem, že lidskoprávní aktivisté, kterým leží na srdci blaho celého světa, nezaměřují svou pozornost sem. Je to domácí záležitost, a navíc se bude týkat jednou nás všech!
Petra H.

Přidám jeden pděsivý případ z mého okolí. Starý pán, 95 let měl malou mozkovou příhodu na ulici a odvezla ho záchranka. Po 5 dnech jej z nemocnice přesunuli na LDN. Mluvím s ním po telefonu, naprosto mu to myslí. Je finančně zajištěný a mohl by si bez problémů zaplatit domácí péči a navíc má početnou rodinu, parnerku a spoustu přátel, kteří by mohli pomoci jak fyzicky, tak psychicky.
Jenže - svým dětem všechno dal s podmínkou dožití - chalupu, byt. V bytě chtěl dožít. Děti usoudili, že už je na čase, aby s bytem mohly naložit podle svých představ a rozhodně nechtějí, aby ubylo z peněz, které chtějí dědit. A tak, aniž to ten pán ví, už z LDN nevyjde. Přátelé a partnerka na tom nic nezmění, nejsou rodina. On sám si to nepřipustí. V LDN se zhasíná v 19:30, nesmí mít lampičku, není tam wifi, aby mohl na internet, návštěvy zakázány kvůli chřipce. Místo pleny má cévku! A tak doufám, že v něm zbyl ještě pud sebezáchovy a že se vzepře. Zatím se jenom bojí, aby na něj nebyli zlí, kdyby chtěl něco měnit. A to jsem si myslela, že je dobré mít na stará kolena něco peněz, aby si člověk zpříjemnil stáří.
Dana K.