Cestující v MHD

No mě na seniorech taky vytáčí nějaké věci, ale naštěstí se stávají spíš výjimečně.
Někteří jedinci v poloprázdných prostředcích MHD najednou nedokážou unést tu možnost volby a neví, kam si mají sednout. Stal jsem se svědkem incidentu, kdy babička dvakrát změnila místo. Při posledním přesunu autobus prudčeji zabrzdil a milá stařenka letěla na hubu. Dobře jí tak!!
Druhou věcí jsou žadosti důchodců o uvolnění místa opět, jak jinak, v poloprázdném autobuse. Situace: Zima, sněhu půl metru, v autobuse samozřejmě neuvěřitelně zašvihaná zem. Chlápek s několika taškami sedí na dvojsedačce a z pochopitelných důvodů má jednu tažku položenou vedle sebe místo, aby jí vytíral ten bordel na zemi. Autobus je prázdný, nikomu to nemůže vadit. No ale co se nestane. Příjde babička a důsledně se dožaduje uvolnění sedačky. Když ji chlápek ukazuje prázdný autobus, spustí neuvěřitelný řev. "Kam se podělo vychování? Je to proti přepravnímu řádu. Nemáte kapku slušnosti." Musel jsem si dát ruce do kapes, jinak bych jí přisámbuch jednu fláknul, ať sklapne. V momentě, kdy jí chlap ustoupil a pustil ji sednout, jsem pak ztratil víru v lidstvo.
Jiří P.

Je paradox, že kvůli důchodcům jsem jednou zastávku přejel. Na zastávce u nemocnice jich nastupovala celá horda a ještě naráz a absolutně nebrali ohledy na to, že někdo chce i vystoupit. Za poslední holí se dveře zavřely a já jel na neplánovaný výlet o zastávku dál...
Desperor

stalo se mi takhle ve vlaku, že jsem se vydala ke dveřím až po zastavení a zjistila jsem, že lidi jsou fakt neuvěřitelní - hned se lidi hrnuli dovnitř (to chápu), tak jsem zavolala, že ještě vystupuju, na což se mi dostalo odpovědi "to máte blbý"
No já takhle zažila, jak si mamina špatně hlídala děcko (tak 2 roky) a ono při nastupování do autobusu málo zvedlo nožičku a prostě se rozpláclo na schody. Naprosto nikoho to nezajímalo a lidi by ho s klidem ušlapali, kdybych se pro něj nesehla a nevytáhla ho chlapovi v poslední chvíli zpod nohy, tak hrozně se potřebovali co nejrychleji nacpat do kyvadlovky do obchoďáku .( Do té chvíle mi byl takovýhle hromadný konzum jen nepříjemný, ale teď se mi to vyložené rvaní lidí do autobusu, který jezdí do tři minuty, opravdu vyloženě hnusí - když už je důležitější mít v buse místo k sezení než vědět, kam a na co šlapu, asi je něco hodně špatně
insaina

Od doby, co bydlím u studentských kolejí, jsem se naučil stupňovat komunikaci podle rozumových schopností příjemce: "pardon, já bych prošel," "s dovolením," "S DOVOLENÍM," "KURVA UHNI DEBILE, TADY NEJSI NA PASTVĚ!!!" Tomu poslednímu zatím porozuměl i ten nejnatvrdlejší student prvního semestru s nůší na zádech, přijedší zcela zjevně ze zmíněné pastvy; většina populace reaguje napoprvé.
Piskvor

No, upřímně, nejsem důchodce, ale po tom, co jsem dvakrát nestihla vystoupit s malýma dětma, protože prostě ty lidi, co mi stáli v cestě, nerozuměli asi větě "promiňte prosím, potřebuju vystoupit" a čučeli na mě jak telata, se už taky deru k východu nejmíň o zastávku dřív. On totiž řidič vidí, jestli má někoho u dveří, komu to holt dýl trvá, a tomu počká. Když jste se zasekli ve voze, máte pech. (A na ruce mimino a vedle druhého, řvoucího a vyděšeného potomka, kterému budete těžko vysvětlovat, že si ten půlkilometr zpátky dojdete, protože trénink je potřeba, k tomu migrénu, totální vyčerpání a ideálně zmeškaný termín u lékaře či jinde, kde se pak trapně omlouváte. Důchodci zase mají bolavý kolena a celkovou únavu a tak dále, zmeškaný termíny platí i pro ně.)
Nestihnout vystoupit JE problém, a velkej. Taky mi vadí, když se přese mě někdo dere, ale když vidím, že ten člověk má dost problémů se sebou, tak k tomu asi má důvod.
Evelyn

kdysi na střední 'sem skoro každej den dobíhal autobus, kterej stavěl na druhý straně čtyřproudý silnice než 'sem přibíhal. Jednou se uprostřed natáhla babka o holích, tak 'sem si holt řek' že dneska přijdu pozdě a pomohl 'sem jí vstát. Řidič si nás všimnul a asi měl zrovna dobrou náladu, tak počkal nejen na mě, který doběhl hned jak babka stála, ale i na ni. Já už seděl, babka dobelhala, autobus se rozjel, babka přišla ke mně a přestože o dva metry dál bylo ještě jedno místo, vytáhla ZTP a ať vypadnu, že ona přece nebude sedět pozadu.
dup

Hele, to, že se derou ven, se ještě dá jakš takš pochopit. Ale když čekáš na zastávce s asi 3 dalšíma lidma, přijede autobus MHD ( poloprázdnej) , ze kterýho vystupuje mladík s nohou v sádře a o berlích a babka se začne srát dovnitř bez ohledu na toho chlápka, to mi přijde jako vrchol nevychovanosti. Ještě lepší je, když vidíš babičku s berlema, jak dobíhá šalinu asi 200metrů a pak nadává, že ji nikdo okamžitě nepustí sednout. Takových historek mám spousty, jezdím MHD často.
Kika

To se týká i nás mladých lidí. Osobně radši jezdím do práce (pokud je to možné) o půl hodiny dříve, abych se vyhnula návalu před osmou. Ten nával se sice týká studentů (jedeme kolem čtyř fakult), ale stejně se bojím na své nástupní zastávce (kde je ještě poloprázdno) zanořit někde do hlubin vozu, abych pak stihla vystoupit, protože vystupuju na nefrekventované stanici, kde řidič téměř "nezastavuje neb má zpoždění" a přes nacpanou tramvaj se ke dveřím rychle nedostanu a tlačítko nezmáčknu.
Někteří slabší (důchodci, starší dámy, těhotné ženy, rodiče s dětmi) se občas chovají arogantně, ale to je problém osobnosti člověka nikoliv stáří. Jak níže zmínili diskutující - věta: pustíte mě sednout? probudí i nás začtené do knížky a jen málokterý ignorant dovede na tuto větu nereagovat.
Mně se takhle stal trapas, když jsem si četla a koutkem oka zahlédla, jak do vozu nastupuje dvojice, kdy jeden podpíral druhého. Bylo půl deváté, všední den a mozek vyhodnotil, že se jedná o staršího člověka, kterému pomáhá mladší. Vyskočila jsem jak laň a hned, jestli si pán chce sednout. Při otazníku mi úsměv zamrzl, zjistila jsem, že starší pán má řádně naváto (takhle brzo ráno jsem to nečekala) a ten druhý ho transportuje do vlastní postele k studenému hadru. Půl tramvaje se pak na mě dívalo opovržlivým pohledem, že pouštím sednout ožraly. A pak pomáhej :)
Pavla D.

Do teď se mi zvedne tlak a začne mně tikat v oku, když si vzpomenu, jak mě před rokem vytočila jedna důchodkyně v šalině. Že mě tehdy těhotnou s hrochem pod bundou měsíc před porodem nepustil nikdo sednout, to je mi fuk. Kdybych se necítila na to, stát, tak si někomu řeknu nebo seenu klidně na schody. Ale sotva jsme vyjeli od jedné zastávky, babka u předních dveří vstala a přechytávajíce se opěradel sedadel se belhala přes celej vagon až k zadním dveřím. Tešně před něma jsem stála u tyče já. Dost zvostra na mě vyjela, abych ju pustila ke dveřím, že bude vystupovat. Jindy jsem takový neasertivní typ, ale to jsem se tak vytočila, že jsem jí odsekla, že budu aky vystupovat, tak ať počká, až šalina zastaví a jestli potřebuje být u dveří první, tak ať mě laskavě obejde, že se nebudu těhotná za jízdy pouštět. Babka se vrátila k prostředním dveřím a polohlasně nadávala, slyšela jsem něco o drzejch nevychovancích.
Ale jinak důchodce v mhd většinou pouštím sednout :)
Tereza S.

Jednou jsem se v metru ocitla dál od dveří, než nějaké dvě slečny. Jedna se při otáčení o mě otřela kabelkou, ale ne, že by jí napadlo, že se prostě trochu moc roztahuje - naopak, začala své kámošce VELICE HLASITĚ líčit, jak nesnáší ty lidi, co se na ní zezadu cpou, když vystupují. Vystupovala jsem až za tři zastávky a opravdu jsem bojovala s nutkáním jí něčím bouchnout do hlavy...
Klara