Spropitné

Kamarád mě jednou pozval na pivo a k útratě 84 korun nechal od pohledu protivnýmu, arogantnímu pinglovi s nagelovanýma vlasama dýško do stovky. Konverzačním zlehčujícím tónem mu povídá "z těch patnácti korun určitě zbohatnete, co" a pingl neskutečně arogantním tónem stylu "ty socko blbá" povídá "já jsem už bohatej dost". A kamarád: "tak fajn, tak to nechte spíš asi na 85."

MissAnarchy

Přesně tak, jestli je v Česku (bohužel asi ne jen dobová) konvence hostům prodávat natažený sračky, neschopnost pozdravit, nabídnout a doporučit, usmívat se, poděkovat, zajímat se o hosta... pak je v Česku rovněž zbytečná konvence přivezená z Anglosas... teda že slušnýmu a na mým utrácení závislýmu hoteliérovi, prodavačovi z kiosku, výčepnímu, majiteli pizzerie dám diškreci minimál 10 prc. na znamení shody, pohody, radosti ze života a jako výraz poděkování... V Americkejch poměrech (nejen) je totiž neurvalec za pultem či jako servis v restauraci majitelem či provozním ihned upozorněn, že kazí biz... a když si nedá říct, tak ahoj.

Když se o mě obsluha stará, dýško dám. Těch 69 zaokrouhluju v případech, že obsluha je neutrální a já jí chci ušetřit toho, aby hledala tu korunu. A když je vysloveně mizerná, nechám si i tu kačku vrátit.

Ohledně toho, že mají pinglové malý plat. To má prodavačka v Kauflandu taky a dotuje jí někdo její plat? Malý plat není problém hosta. Jak píšu výše, když někdo nebude na hosta dlabat 10 minut, nebude pohoršeně koukat na skromně oblečeného člověka, nedonese studené jídlo, podmíráka pivo apod... rozumný člověk dýško dá.

Mě naopak dost vadí, když kamarádi pinglovi dýško dají, i když na nás celou dobu kašlal a choval se neurvale. A to jen proto, aby náhodou nevypadali blbě.

Pavla D

Nesnáším, když mě kdokoli do čehokoli nutí, obzvlášť když jde o moje peníze a někdo si na ně z jakýhokoli pošahanýho důvodu (třeba jako že je to společenská konvence) dělá nárok. Já třeba taky dělala prodavačku, servírku a všelijaký podobný joby a každá koruna byla vydělaná potem, stresem a dřinou jednání s mnohdy notně nepříjemnými zákazníky, a v takovou chvíli ty peníze fakt nebudu vyhazovat na přehnanejch dýškách pro lidi, u nichž prostě nemám ten správnej pocit. Nedám je nějaký nafintěný pindě, co mi v restauraci hodí pod nos vlažnou, notně přeceněnou šlichtu. Rozhoduju se většinou podle kvality obsluhy a jídla, podle příjemnosti podniku a i podle pocitu, jestli to jídlo odpovídalo ceně, protože mám často pocit, že do něj za tu cenu snad museli nasypat zlatej prášek, a v takovou chvíli fakt nemám chuť k tomu ještě cokoli přidávat. Když je to ohodnocený rozumně, nemám problém k tomu pár pětek přihodit. Ale myslim, že zákazník by každopádně měl mít možnost se svobodně rozhodnout, dýško je něco navíc, neni to cena za servis, za ten mě už natáhnou v ceně jídla a hlavně pití, je to můj projev toho, na kolik peněz mi to dneska zrovna přišlo dobrý, celkově.

MayBPhoenix

Nevim, jak je to v Mekaci, ale v KFC jsme museli vsechno odevzdat a dyska si nesmeli nechavat. Kdyz vam na Novy rok da parta cizincu stovku dysko, tak to pekne nasere, reknu vam. Osobne jsem lidem vzdycky rikala: "To si nechte, ja z toho nic neuvidim."

A s tou stovkou, na ktery trvali, jsem to musela jeste vedoucimu vysvetlovat, protoze takovy nadbytek v pokladne byl podezrely.

Lyta A.

Jen tak mimochodem, některý exempláře maji dokonce dostatečnou společenskou představivost na to při útratě typu 1003 kč za víno a oběd pro dva požadovat po číšníkovi zcela vážně aby jim ty tři koruny odpustil :)

Kelso

Ještě před rokem sem dával dýško v každý restauraci a i když byla obsluha nekvalitní, dával sem něco málo, aby se neřeklo. Pak sem získal na týden brigádu ve kempovém bufetu na Berounce. Za týden se vytočilo 10 sudů piva, prodalo hodně jídla a celkový součet dýšek nebyl ani 300kč!!
Po této zkušenosti sem se už nikdy nestyděl nedat dýško.
ALe musím říct, že v některých hospodách si za malá dýška můžou sami tím, jak mají nastavené ceny. Třeba takové pivo za 25kč nebo za 30kč je problém. Vždycky vým z toho vyjde hezky kulatá sumička a když si dáte dvě rychlá piva na stojáka, připadá vám i ta 10ti koruna jako moc a raději zaplatíte jen 50.
Simon P.

Spropitné je vyjádření spokojenosti. A dle toho se odvíjí jeho výše. Stalo se mi že jsem přišel do hospy a chvilku po mě nějací němci, zatímco je číšník obletoval jak motýl orchideu tak mi se neuráčil dát ani jídelák, po 10 min se tam objevila servírka a jak mě zblejskla přihnala se se s omlouvou a starala se o mně jak o vlastního. Po jídle ( bylo vynikající ) jsem se zeptal jak rozdělují spropitné po odpovědi že každý si nechává co dostane a z toho dává 10% kuchaři jsem jí nechal asi 500 zatímco němci u vedlejšího stolu si nechali vrátit do halíře

ujko.straka 

Je to o kultuře národa... procestoval jsem středomoří křížem krážem, jen Portugalsko jsem dlouho nenavštívil. Až předloni. A myslím, že tento národ je skvělý. Káva v bistru za 90 centů, nechávám u pultíku euro a paní mě dohoní, aby mi vrátila, stejně jako v příspěvku z Japonska. V obchodním domě vám prodavačka zastaví na chvíli posuvný pás s nákupem, usmívá se na vás, komunikuje s vámi a pomáhá vám skládat nákup do tašek a spousta dalších postřehů ... Uplně jsem zíral. Ostatní středomořské národy jsou na tom dle mého názoru o poznání hůře. 

jansro

O Číně se sice říká, že se spropitné nedává, ale třeba takoví taxikáři ve většch městech si ho často rovnou berou sami dle vlastního uvážení, když tu šanci dostanou (tzn. když jim člověk zaplatí větší bankovkou). A to jsou ještě občas schopní vás bez jakýchkoliv zjevných důvodů vysadit o dva bloky jinde, než chcete
JMoudry

Já mám špatné zkušenosti akorát z Čech (v Egyptě jsem nebyla). Restaurace v ulici Na Příkopech - už při vstupu kravál reprodukované hudby, číšníkovi trvalo asi tak hodinu, než si nás všiml (chtěla jsem odejít, ale byla jsem přemluvena, prý tam mají fantastická žebírka), na žádosti o ztlumení hudby nereagoval, pití (cola, sprite) přinesl evidentně ředěné vodou, místo Mattoni vodu z kohoutku (ovšem za plnou palbu) a láhev Mikulovského vína přinesl otevřenou a podle chuti zcela zjevně nalitej nějakej patok, to jsme rovnou vrátili. Pří placení si na útratu jedné osoby ve výši cca 630 Kč vzal sedm stovek a odcházel. Na dotaz po vrácení drobných odpověděl: "dýško snad né." Když jsme trvali na vrácení do poslední koruny, hodil drobné pod stůl na zem a vyhrožoval policií. Ta restaurace tam už není.domáhali jsme se šéfa ("není přítomen"), policii chtěli volat sami (podotýkám, že by nepřijeli) a následně jsem psala stížnost firmě, která restauraci vlastní. Jak říkám, ta restaurace tam již není, nebude to kvůli nám, ale asi tam lidi prostě přestali chodit.Další katastrofa byl horský hotel Sulov asi před pěti lety, to už se mi ani nechce popisovat, ale proti neexistenci dýška se ani nebránili.

Naopak perfektní vždy byli v Café La Musica v Rytířské v Praze (jídlo i obsluha) a také v pizzerii Donna na Karlově náměstí - jen obsluha, pizzu Margarita jsem jim bohužel musela vrátit - syrové těsto, nahnilá rajčata, předtím ještě zvrzaná objednávka (přinesli foccaciu místo pizzy). A protože měli plno, než jsem měla příležitost vrátit pizzu, uběha půl hodina a mně přešla chuť. Máma měla lasagne, prý výborné - a po vrácení pizzy jsme neplatili nic, ani ty lasagne, ani pití a ještě se omlouvali. Dostali alespoň dýško. 
Katka1

Jediný smysl spropitného je v tom, vyjádřit někomu svoji spokojenost za to, že něco udělal dobře nebo výborně. V opačném případě by mělo být zahrnuto přímo do ceny. Nesnáším hru na "dobrovolnou povinnost". Situace v Americe (i jinde) mi přijde docela absurdní - byl jsem tam například s bratrem na nejhorším obědě svého života. Čekali jsme v tom prázdném polobufetu asi půl hodiny než nám zamračená a neochotná servírka přinesla cosi jako úplně tuhou roštěnku zalitou smradlavým slaným pudinkem. Zapíjeli jsme to páchnoucím pivem bez pěny ze džbánu. Nedalo se to jíst, museli jsme to vrátit. Nejenže nám nepřinesli místo toho něco poživatelného, ale ještě můj bratr Američan sveřepě trval na tom nechat jim "minimální" dýško 15 %, což je při útratě kolem 30 dolarů docela dost - na naše peníze stovka. No - tenkrát jsem se s ním mimořádně pohádal.
sarumánek

Před mnoha lety nejmenovaná restaurace v Ostravě, rodinný oběd. Číšník se otázal, jak jsme byli spokojeni. Tatínek si postěžoval, že mu nechutnaly hranolky (asi málo upečené, už si nepamatuju). Na účtu jsme pak neměli ani jedny z našich čtyř hranolek.

Na jisté hospůdce v Brně mají ceduli asi tohoto znění: "Pokud vám obsluha nepřinese účet vytištěný z pokladny, jste našimi hosty."

Praha, hospůdka na Žižkově. Z chudého jídelního lístku jsme si vybrali kuře s broskví, platíme a servírka se ptá: "Můžu se vás zeptat, jaký to bylo? Já si to chci taky dát..."
A jedna čerstvá z Plzně, restaurace U Trpaslíka na Slovanech. Sedíme se sestrou u stolu a posloucháme zvuky z kuchyně: "Hele, ten steak medium, to je jak, prostředně? Nakrájej mi na čtyři porce grilovaný zeleniny. Co do toho všechno patří?" Asi se zaučovala nová směna (ale jídlo bylo chutné a velmi laciné).

dzji

V Kanadějsem si užil s Tajwanci. Ty i když bylo na lístku napsáno, že spropitné není v ceně a je povinné a i když věděli, že to jídlo je vlastně o ty procenta levnější, že plat číšníkům dává host, tak nedali ani cent. A protože věděli, že já dávám, tak pak mě odstavovali od placení a to i přesto, že jsem jim to spropitné nerozpočítával. Bylo mě stydno ale ta obsluha to dle mého názoru znala protože na to nijak nereagovali. Nakonec jsem nechal Taiwance zaplatit přesně účet a číšníkovi do dal cestou "na záchod".
rafton